Odpojte se prosím na chvíli od okolního světa, vypněte svá elektronická zařízení a pojďte se s námi ponořit do světa andělů, do světa zážitků, krásy a do historie Vánoc. Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola a ...

Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola a ty ještě menší se stále dokola ptají, kolikrát se ještě vyspinkají, než přijde Ježíšek, mnozí dospělí (no dospělí..., spíše maminky) shánějí, uklízejí, pečou, zdobí, připravují....

 

 

Prapůvodem období Vánoc ale bylo zklidnění, ohlédnutí se za uplynulým obdobím. To neznamená, že by se svátky Vánoc měly prospat a prolenošit. Jsou to dny vhodné pro jiné činnosti. Hlavně bychom měli myslet na druhé, věnovat se jim, být s nimi, povídat si s dětmi, hrát si, číst si, jít na procházku a dívat se a vidět všechnu tu krásu kolem nás.

 

Ano, je toho potřeba i hodně připravit, ale pamatujme, někdy méně je více. A také pamatujme, že na Vánocích je krásné to, že se líbí těm druhým, lidem kolem nás. Ve světle jejich radosti se rozzáří i radost vaše.

 

Vánocům dala tvář doba barokní. Doba pohody, všechny ty ovečky, ukolébavky, plenčičky, koledování... Zato doba gotická, ta slavila Vánoce věrněji originálnímu příběhu z Bible.

 

Vánoce jsou ale vždy štědré, přináší dary. Jsou také vždy nové. Pokaždé nám přináší nějaká tajemství či překvapení. Jednou nám přináší hojnost, štěstí, jindy mohou připomenout, že ne každý den v životě bude ten nejšťastnější. Že je potřeba překonat a překonávat těžkosti. Dodávají nám ale také sílu pro další těžké okamžiky v životě a připomínají nám, jak důležité jsou lidskost, láska, respekt a ohleduplnost. A také připomínají, co pokaždé v historii přinesla doba, kdy zvítězila sobeckost a radovánky nad slušností. Nechci a nebudu tu vyslovovat slova, jež značí, co si lidstvo ve své historii vytrpělo. Dnes mají znít pouze slova, která mají místo v lidské mysli, v srdcích a v duši.

 

Vánoce nás vybízejí k tomu, abychom potěšili svá srdce. Je v nich potřeba uklidit. Přichystat si v nich místo...na lásku.

 

Pojďme si v klidu udělat takové VÁNOCE NA MÍRU, zajděme na PŮLNOČNÍ a přejme si navzájem Krásné Vánoce.

 

 

Křesťanské Vánoce jsou svátky připomínající, jak se Ježíš objevil mezi námi. V okamžicích, kdy se láme noc a začíná nový den, narodil se v Betlémě Panně Marii Ježíšek. Uviděli ho pastýři přivolaní podivným světlem a zpěvem andělů. Dvanáct dní poté slavíme svátek Zjevení – Tří králů. Tímto svátkem si připomínáme, jak k Ježíškovi došli mudrci z ciziny. Tyto dva dny ohraničují vlastní svátky vánoční.

 

To, že jsou Vánoce označovány jako svátky radosti, má však ještě starší základ. Vánoce jsou na severní polokouli v době zimního slunovratu. Postup noci, která si v prosinci usurpuje a ovládá vše, je zastaven. Slunce hlásí návrat, a to je velký důvod k radosti. Opět skončí doba tmy, zimy a nedostatku a navrátí se doba hojnosti a dostatku. Doba lepšího zdraví, a obzvláště nyní si přejme, aby se nám pevné zdraví a poklid navrátily do našich domovů.

 

Všimněte si, že o Vánocích jsou lidé přeci jen vlídnější a pohodovější, jsou slušnější, a dokonce i zamračený soused vás pozdraví a mnohdy se i usměje.

 

Zajímavá je také pověra, že není dobré jít do nového roku s dluhem nebo v hněvu. Ke konci roku se proto vyrovnávají účty.

 

Základ této praxe leží v onom dávném obrazu o chodu času. V ročním cyklu se má vše uzavřít. Dluhy a spory nemají vstupovat do další etapy života. Souvisí s tím i odpuštění. Lidské spory, hněv a vzájemné dluhy, nejen finanční, by neměly přetrvávat na věky, navždy.

 

Nezapomínejme na to. Nikdy není příliš brzy, aby nebylo pozdě. A věřte, že každý takovýto dobrý krok bude kvitován. I tehdy, pokud to předem na to nevypadá.

 

Udělejme Vánoce šťastné a veselé nejen sami sobě, ale všem našim blízkým. Ale také pamatujme na klid na duši a lásku v srdci. Nezapomeňme - SRDCE NEHASNOU.

 

 

K naším dnešním Vánocům neodmyslitelně patří stromeček. Řekli bychom, že stromeček tu s Vánoci byl od počátku jejich slavení, ale není tomu tak. Stromeček se prvně objevuje ve zprávách až v roce 1570 v kronice města Brémy. Byl ozdoben a postaven v sále tehdejší slavnosti. Na jejím konci si směly děti ze stromečku brát dobroty, které na něm byly zavěšené. Stromečku se říkalo „Datlbaum“, neboli datlový strom, neboť na něm byly zavěšené krom jiného datle. Rok 1570 však není rokem prvního vánočního stromečku, je to pouhý záznam již tehdejšího zvyku.

 

Jistě vás také bude zajímat, že k roku 1642 je první datovaná zpráva o světlech na stromečku.

 

První dochovanou zprávou u nás je zmínka ze Stavovského divadla, kde v roce 1812 připravili překvapení pro přátele a příznivce divadla. Tím překvapením byl právě vánoční stromek a pod ním dárky.

 

Další vývojový krok do našich zemí přinesl Rudolf Těsnohlídek (známý spisovatel – autor knihy Liška Bystrouška), který navštívil severské země. V Kodani byl v předvánočním čase a setkal se tam se zvykem, který ho okouzlil a inspiroval. Na náměstí stál veliký vzrostlý smrk. Byl až na vrchol ozdobený a pod ním se konala sbírka na chudé děti. Těsnohlídek se rozhodl přenést tento zvyk do naší země.

 

V roce 1922 tak byl poprvé u nás postaven v Brně veřejný vánoční strom s určením pomoci chudým dětem. Brno brzy následovala Plzeň a pak i Praha. Na konci dvacátých let už nechyběl vánoční strom na téměř žádném náměstí.

 

Zdobení stromů bylo dlouho prosté, přírodní. Skleněné ozdoby pak přišly až na konci devatenáctého století. Byla to však mistrovská díla našich sklářů.

 

Vánoční strom je obvykle stálezelený jehličnan jako smrk pichlavý, smrk ztepilý, borovice černá nebo jedle kavkazská.

 

Řetězy a světýlka se mají na stromku vždy točit zásadně od shora po obvodu kolem dokola dolů. Pokud však vedou od shora přímo dolů, přináší to smůlu a odvádí energii. Na toto se velmi často v posledních letech zapomíná. Přitom se jedná o jednu ze zásadních premis Vánoc.

 

K Vánocům neodmyslitelně patří kromě koled, krásy, radovánek, procházek i pohádky. Rád bych vám představil základní axiomy pohádky, které se bohužel pomalu vytrácejí. Jsou však velmi poučné, jako pohádky samy. Ten, kdo je předurčen k vítězství, vždy musí podstoupit sérii zkoušek. Nemůže čekat na to, až se něco stane samo. Hlavní roli hraje vždy krásná princezna. Hlavnímu hrdinovi je všemožně pomáháno. Když je třeba, objeví se kouzelná babička, či pohádkoví tvorové. Mnohdy musí hlavní hrdina svést boj na život a na smrt.

 

Když je nejhůř, nemůžeme čekat pomoc od chytrých a studovaných poradců, ministrů či odborníků. Pomůže nám však lidová moudrost a selský rozum, nebo hry kouzel a nebeská pomoc.

 

Budoucí král se obvykle musí chopit klasické práce a naučit pracovat i ostatní.

 

Pohádky se obvykle odehrávají za devatero horami a devatero řekami, což značí, že budoucí vládce musí získat ostruhy v daleké cizině, aby byl doma vítán jako nový král.

 

Dobro a zlo je v klasických pohádkách jednoduše rozlišeno. Zlo je černé či temné, zamračené a lstivé. Dobro se vyznačuje světlými a veselými barvami, proto bývají hodné princezny v tradičních pohádkách krásné blondýnky.

 

 

Naše země měla obrovské štěstí, že v ní vyrostla velká řada skvělých spisovatelů. Od Boženy Němcové přes Karla Jaromíra Erbena až po Hrubína, Wericha, Čapka, Sekoru a další.

 

Jistě si všichni vybavíte naše nádherné a romantické pohádky Pyšnou princeznu, Popelku, Šíleně smutnou princeznu, S čerty nejsou žerty, Jak se budí princezny a mnoho dalších.

 

Naše země je zemí pohádek. Těm moderním sice mnohdy řada axiomů klasických pohádek chybí. Ale i mezi moderními najdeme krásné a romantické pohádky. Vzpomeňme jen Z pekla štěstí, Princezna ze mlejna, Anděl páně, nebo písněmi prošpikované kratší pohádky Co takhle svatba princi či Tajemství staré bambitky.

 

Speciální kategorií jsou pohádkové seriály. Mezi nejoblíbenější určitě patří Arabela a Pan Tau.

 

Naše nejmenší nejvíce táhne další naprosto unikátní série pohádek a jí jsou Večerníčky. Určitě i my dospělí rádi vzpomínáme na Maxipsa Fíka, Krtečka, Pata a Mata z A je to a na další Večerníčky. TOP Večerníčkem se pak staly Krkonošské pohádky.

 

 

Vánoce jsou známé jako svátky štědrosti. V posledních desetiletích to však spíše vypadá, jako když to jsou svátky obchodních domů a výprodejů.

 

Dar by měl být vyjádřením dárce. Něčím, co nás ztělesňuje. Když se podíváte pod stromeček, stejně je krásné, že nejvíce ceněné jsou dětské výtvory. Všelijaké tu trošku umolousané, lepidlem „opatlané“, trošku nedokonalé dětské dárečky. Ony je ty děti však dělaly podle svého nejlepšího vnitřního přesvědčení, zcela adresně a s touhou potěšit. A navíc, to jsou dárky darované s opravdovou a čistou láskou.

 

Když se ale zamyslíte nad tím, který dárek udělá největší radost, přijdete na to, že to nebude ani jeden z těch, které mají hodnotu tisíců. Nebude to ani Porsche a ani herní počítač za desítky tisíc. Protože co nám je to vše platné, když je člověk sám a opuštěný? I proto si na Vánoce hledíme více lidí našim srdcím blízkým. Nezapomínejme však na to. Není nic horšího, než když jednou po odchodu nám blízkého člověka litujeme, že jsme se mu více nevěnovali. A věřte, nikdy nikdo nevíme, kdy se to může stát.

 

Nenechme nikdy nikoho o Vánocích o samotě.

 

I kdyby se tisíckrát bránil.

 

Udělejme si na naše blízké čas, naslouchejme jim, vyprávějme si, projděme se společně. Ať už s dětmi či s našimi rodiči či prarodiči. Mnohdy byste se divili, jak moc jim zrovna tyto chvíle chybí.

 

Nezapomínejme na nikoho z rodiny a věnujme se každému. Užijme si společně bílé Vánoce a mimo jiné i Vánoce bílé.

 

 

 

Než se s vámi ale rozloučím, dovolte mi poslední slovo na téma Vánoce. K nim totiž patří i andělé.

 

Slovo anděl pochází z řečtiny (agghelos = čti andělos) a mělo obecný význam, posel nebo vyslanec, pomocník. Později toto slovo získalo význam specificky náboženský, označující nadlidskou bytost. Prostředníka mezi nebem a zemí. Jiný výklad slova anděl (anchel = čti angel) pochází ze staroegyptštiny. Tam znamená: anch = život a el = světlo Boží. Tak jako rodiče i andělé jsou připraveni nám pomáhat. Andělé jsou energetické bytosti světla a lásky. Posláním andělů není pouze odvracet zlo, nýbrž především vést k dobru. Ať už na anděla věříte nebo ne, jedno je jasné. Je a jsou kolem nás. Pomyslní i ti skuteční. Ti skuteční jsou převtěleni do lékařů a sestřiček, a to zejména v této těžké době. Jsou ale mezi námi i na pozicích hasičů a dalších dobrovolníků, kteří pomáhají lidem v těžkých životních situacích.

 

Něco vám v tuto chvíli prozradím. Když jsem dnes ráno do Sboru českých bratří přišel, jako bych slyšel nějaké zvuky. Andělské zvonění? Šeptání? A pak jsem to opravdu uslyšel. Můj anděl strážný se mě ptal, co si přeji. A já mu na to pošeptal, že mi stačí, když bude dávat pozor na všechny lidi mému srdci blízké a na všechny lidi, kteří zde dnes sedí. A také na všechny z naší Karmelské střední.

 

Každý z nás má řadu přátel. Někdy je týdny nevidíme, ale víme, že zde jsou. Jsou to naši andělé, přispěchají vždy, když padáme, máme polámaná křídla, a to oni nám vždy pomohou. Mým druhým přáním je, aby každý z vás měl takové andělské přátele kolem sebe. Mé třetí přání zní, aby nás andělé ochránili od všech nemocí a zejména od té současné nejproblematičtější, ale i od dalších těžkých chvil. Aby se nám navrátila doba klidu a pohody. A abychom si z této složité doby vzali poučení.

 

Dámy a pánové, přátelé, podívejte, tam nad náma, nad našima hlavama......

 

Každý z nás někdy potřebuje anděla strážného a snad i my všichni jsme někdy pro někoho andělem.

 

Snad jsme dnes trošku té andělské energie předali i vám a potěšili vaše duše.

 

Chtěl bych poděkovat všem, kteří pomáhají druhým. Nyní toto poděkování patří zejména všem lidem v nemocnicích, dobrovolníkům, vojákům a všem ostatním.

 

Děkuji všem lidem z Karmelské střední. V letošním roce jsme několikrát jako andělé strážní spustili akci Pošli to dál a pomáhali potřebným.

 

Přeji nám i vám, vážení diváci, aby se lidskost, ohleduplnost, respekt a úcta vznášely nad našimi hlavami.

 

Krásné a pohodové Vánoce, pevné zdraví každému z vás i všem lidem kolem vás.

 

Andělé strážní se loučí.

 

 

Zdroj: https://stefanklima.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780625

 

Do našeho prvního klasického "Vánočního koncertu - Karmel jde do Betléma" zbývají již jen hodiny. Přinášíme program, na který se můžete těšit. Program je opředen několika tajemstvími. Bohužel i tím, že nám do karantény spadla třída PG1 - děvčat nám je moc líto, dřely, zkoušely, makaly, ale své umění budou muset ukázat až příště. Věřím, že o to lepší budou. Již nyní mohu prozradit, že jedno z tajných míst bude věnováno právě třídě PG1. 

Těšíte se???? V úterý v 16.00 hodin ve Sboru českých bratří v Mladé Boleslavi. A nezapomeňte - mega teplé oblečení a polštářky s sebou. A prosím, naučte se používat baterku na mobilu. Brány otevíráme v 15.40 hodin.

Začínáme novou tradici naší školy.